Paříž a studenti SGO

Tour Eiffel

Tour Eiffel

Dne 19. 3. 2009 jsme opustili chladnou a deštivou Opavu, abychom vyrazili vstříc poznání francouzského stylu života v bílé a prosluněné Paříži.

  S prvními ranními paprsky jsme zamířili na místo odpočinku mnoha tisíců padlých vojáků 1. světové války – Verdunu. Toto magické místo nás přeneslo do dob zákopové války a donutilo k zamyšlení, zda i u nás je dostatečně doceněno hrdinství našich vojáků. Po krátké zastávce u remešské katedrály, skvostu gotiky,  jsme pokračovali směr Paříž – Aulnay sous Bois –  do našeho „domova“ pro příštích 7 dní.

  První den v  Paříži byl především ve znamení samotné největší dámy tohoto noblesního města, Eiffelovy věže. Z výšky 324 metrů se nám naskytl úchvatný pohled na toto starobylé mnohamiliónové město. Čekání v několikametrové řadě plné turistů nám opravdu stálo za to. Neopomněli jsme ani prohlédnout si hrob asi nejslavnějšího francouzského generála Bonaparteho, který je umístěn v prostorách  Invalidovny. Večer téhož dne jsme se v metru poprvé přesvědčili, že Paříž není jen krásné a bohaté centrum, ale jsou to i  nepokojné a přeplněné čtvrtě lidiček různých národností. Po krátkém čase jsme se však v metru natolik orientovali,  že jsme v něm jezdili jako rodilí Pařížané.

  V našem pařížském programu bylo zahrnuto také několik katedrál. V nejznámější z nich se nám dokonce podařil zachytit čas bohoslužby. Řeč není o ničem jiném, než o Notre Dame. Paříž, to není jen Notre Dame, ale také např. Saint Sulpice, známý z Šifry mistra Leonarda, či sv. Eustach se strašidelně znějícími varhany.

  V nabitém programu se našlo místo také pro navštívení zámků a zajímavých míst okolo největší francouzské řeky Loiry. Snad nejnoblesněji na nás zapůsobil lovecký zámek Chambord se záhadným schodištěm a výhledem na mohutnou Loiru. Navštívili jsme také Ludvíkův „předrevoluční ráj“ Versailles. Škoda, že nám počasí moc nepřálo a zahrady se nám nevyjevily v celé své šíři a kráse. Nicméně interiér a nádvoří nám podalo dostatečné odůvodnění pro vzbouření pařížské lúzy, zlato bylo opravdu všude. Odsud pak Orléans, zámek v  Blois a cestou zpět zastavení v Chartres.

  Naše průvodkyně samozřejmě myslela na další slavná místa, jako je Vítězný oblouk se svým věčným ohněm či nejdražší avenue Champs – Elyssées. Paříž jako domov umělců nám vyjevila muzea Musée d’Orsay se svými impresionistickými sbírkami či Louvre s nejslavnějším obrazem světa Gioconda (čti Mona Lisa), anebo muzeum Picasa.

  A jaká čtvrť se nám líbila nejvíce? Oba jsme se shodli na ráji volnomyšlenkářských umělců Montmartru s dominantou Sacre – Coeur, slavnými kabarety a kouzelnými obchůdky. Nicméně i další námi navštívené čtvrtě měly něco do sebe. Jako příklad uvedeme pařížský „New York“ La Défense nebo studentskou Latinskou čtvrť, kde bychom zcela určitě zapadli.  S úctou jsme kráčeli kolem Sorbony, pozorovali studenty vycházející z právnické fakulty a poté se vydali do Pantheonu, místa posledního odpočinku velikánů francouzské historie.

  Poslední hodiny jsme využili k nákupu typických voňavých francouzských sýrů, růžového vína, překrásných suvenýrů,  pokochali jsme se atmosférou typické pařížské tržnice a pak poslední jízda metrem a odjezd domů.

S nevšedními a nezapomenutelnými  zážitky  jsme se vraceli zpátky do českého maloměstského života. Adieu, Paris.

 

Martin Batko, 2.A + Magdaléna Daňková, 3.A

Kategorie: Cizí jazyky

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close