Praha – matka měst a 4. A aneb Poslední společný výlet

Středa 19. 9. 2018
Není tomu tak dávno, kdy jsme jako mladí, gymnáziem nepolíbení prváčci odjížděli na adaptační kurz. Tři roky poté jsme se opět všichni vydali na společný výlet, tentokrát byl ale naším oficiálně posledním. Sešli jsme se ve středu ve 4 hodiny ráno na nádraží a nastoupili jsme do vlaku, který nás přímou čarou dovezl až do Prahy. Cesta nám utekla rychle, možná proto, že jsme ji prospali. Po příjezdu jsme se přesunuli na ubytování ve skvělé lokalitě – pár metrů od Václavského náměstí. Odhodili jsme kufry a běželi jsme objevovat krásy našeho hlavního města.
Naší úplně první aktivitou se stala Neviditelná výstava, která zdravým lidem umožňuje zažít svět nevidomých. Mohli jsme si také prohlédnout a vyzkoušet různé pomůcky a hry určené zrakově postiženým. Byl to opravdu zajímavý a velmi silný zážitek. Pak jsme měli obědové volno, které většina z nás proseděla společně v parku. Poté jsme se přesunuli na escape game, kde jsme si vyzkoušeli všechny naše gymnaziální umy v praxi. A musím říct, že jsme si vedli perfektně. Zažili jsme meziplanetární dobrodružství, unikli jsme ze školy čar a kouzel a zachránili jsme lidstvo před zombie apokalypsou. Celkem náročný den, nemyslíte?

Čtvrtek 20. 9. 2018
Čtvrteční den jsme započali u Karlova mostu. Po krátkých nejasnostech naši prohlídku zahájila romantická plavba po Vltavě. Počasí nám vyšlo krásně, dostalo se nám občerstvení a opravdu úžasného výhledu na Prahu. Druhá část prohlídky proběhla v Muzeu Karlova mostu. Tato část bylo o poznání méně zajímavá, ale všichni jsme ji ve zdraví přežili. Po standardní obědové pauze jsme pokračovali prohlídkou Staroměstské radnice. Vitální starší pán nás provedl od sklepení až po vrchol zvonice, odkud se nám naskytl dechberoucí výhled na široké okolí. Večer jsme vyrazili za kulturou. V divadle Palace jsme si užili divadelní představení Rodina je základ státu a poté jsme pokračovali rovnou do restaurace, kde jsme všichni společně strávili příjemný večer u kofoly, vyslechli jsme si příběh o kačenkách a požádali Bolka o kolotoč.

Pátek 21. 9. 2018
Páteční den začal pro nás již o něco dříve, protože na devátou hodinu ranní jsme měli domluvenou přednášku v pražském Židovském centru na téma Tradice a zvyky Židů. Dozvěděli jsme se tam například, jak probíhá svatba, byl nám osvětlen pojem košer, kdy dostávají chlapci a dívky svá jména, řekli jsme si něco o svátku Pesach a dostali doporučení, aby si každý alespoň zkusil klidně poupravený svátek Šabat. A tím naše návštěva zdaleka nekončila. Podívali jsme se také do Staronové synagogy, kde nám byl přiblížen rozdíl mezi synagogou a křesťanským kostelem. Nebyla to jediná synagoga, kterou jsme ten den navštívili. Pinkasova synagoga vyvolávala silné emoce. Památník českým Židům, kteří během druhé světové války přišli o život, spojený s výstavou obrázků dětí z Terezína vyzařoval určitou beznaděj. Prohlídku míst židovské obce jsme završili návštěvou hřbitova a snahou rozeznat jednotlivé symboly na pomnících. Poté už jsme ovšem dali této části Prahy sbohem a měli čas na zotavení před absolvováním tzv. královské cesty. To byl také zážitek, protože roli průvodce jsme si rozdělili mezi sebe a každý přiblížil ostatním jednu z památek či zastávek na této cestě Starým Městem. V rámci posledního plánovaného programu toho dne jsme dostali také možnosti podívat se do největšího hradního komplexu v Evropě.

Sobota 22. 9. 2018
Zmoženi páteční procházkou jsme poslední den uvítali příjemné ochlazení, které vystřídalo týden na sluníčku. Společně jsme se vydali plnit další body našeho harmonogramu. A že jsme měli velkou motivaci! Čekalo nás totiž pohlazení jak pro duši, tak i pro zrak. Hlavně jsme ale konečně uspokojili své chuťové buňky. V muzeu čokolády jsme pozorně naslouchali sympatickému mladíkovi, jehož smysl pro humor a tematicky čokoládové oči se hravě vyrovnaly pozdější ochutnávce, bez které by návštěva vůbec neměla smysl. Zjistili jsme, jak probíhá výroba pravých belgických pralinek i jak získat práci takzvaného čokolatiéra. Mnoho z nás se tedy konečně formovalo a našlo zaměstnání svých snů. Naše pocity jsme samozřejmě shrnuli i v knize návštěv. Bohužel, po tomto zážitku spousta z nás zanevřela na obyčejné druhy čokolád, dostupné v běžných obchodech. Proto jsme teď odhodláni k píli, abychom si v budoucnu mohli dovolit tyto kvalitnější produkty.
Po doplnění hořčíku jsme se setkali u Národního divadla, kde se konala naše další prohlídka. Čekání na sraz si někteří zkrátili osvěžením svých tanečních schopností na náměstí Václava Havla, kde se právě odehrával tradiční podzimní koncert pražských konzervatoristů. V rytmu jazzových skladeb si několik párů střihlo např. slow fox, waltz anebo jive za důkladné dokumentace České televize.
V divadle jsme byli obohaceni novými informacemi, například že je budova vlastně křivá, aby se využil veškerý prostor pozemku, nebo že má pan prezident sice tu nejkrásnější lóži, avšak s nejhorším možným výhledem na jeviště. Poté, co jsme po vzoru asijských turistů na své mobilní telefony zachytili každý detail Národního divadla, jsme poděkovali panu průvodci za báječný výklad a vydali se do pražských ulic ulovit si individuálně něco k snědku.
Po uspokojení svých základních biologických potřeb kusem žvance jsme si již jen z dosavadního ubytování vyzvedli zavazadla a naposledy si symbolicky seběhli těch pár pater dolů. S hlavním městem jsme se definitivně rozloučili kolem čtvrté hodiny odpolední, kdy jsme už spokojeně usedli na svá místa ve vlaku, který nás dovezl až domů.

Amálie Kořistková, Filip Novák, Lenka Hájková, Šárka Ševčíková, 4. A

18_10_15_Kulturně poznávací zájezd do Prahy 4. A

Kategorie: Aktuality, Český jazyk, Dějepis

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close