Nesportovec na atletickém stadionu

Když mi kolegyně Katka Hertlová v červnu 2018 řekla, abych s ní a autobusem plným žáků naší školy jela podpořit atlety na závody Kontinentálního poháru, řekla jsem bez rozmýšlení ano. Lákala mě prezentace úspěšných běžeckých nadějí – našich žaček Barbory Brodské, Adély a Terezy Hluchých a Karolíny Magerové. Tyto dívky uspěly ve vyřazovacích bojích s atletkami jiných škol a svým prvním místem si zajistily čest závodit jako „předskokanky“ skutečných atletických veličin čtyř světadílů. Říkala jsem si, pojedeš, uvidíš, podpoříš. Vlastně jsem ani netušila, co mě čeká.
Závody Kontinentálního poháru probíhaly na atletickém stadionu v Ostravě ve dnech 8. a 9. září 2018. My byli zváni na neděli 9. září. A najednou byla ta neděle tady. A sportovec na papíře – tedy já – se vydal vstříc neznámému.
V autobuse vládne trochu nervozity, která se z našich čtyř reprezentantek přenáší mezi ostatní. Konec konců není se co divit – obrovské hlediště (které si prohlížím později), přítomnost hvězd a médií i jistá míra odpovědnosti vůči reprezentované škole, to vše se musí na člověku nějak odrazit.
Nával u vstupních bran, přebírání triček v barvách jednotlivých soutěžících kontinentů, malba fanouškovského „maskování“ po obličejích, vůně, chutě, sponzoři, televizní přenosové vozy, mumraj, hluk. Prostě útok na všechny smysly i na psychiku. Ale naše holky jsou skoro profesionálky – poslušně klušou po oválu rozcvičovacího stadionu, protahují svaly, rozehřívají je, a taky navazují kontakt s týmem kluků z jednoho z ostravských gymnázií. Štafeta 4 x 400 metrů, kterou poběží, je totiž smíšená. SGO tak má vlastně dvě želízka v ohni.
Odcházíme na tribunu, abychom přihlíželi slavnostnímu otevření druhého dne závodů. Populární moderátoři, kapitáni jednotlivých kontinentálních týmů i slíbená hudební skupina Mirai dělají, co mohou, ale naše pozornost se upírá ke štafetě. Zazní výstřel a na ovál vybíhají první běžci. Tak trochu ochuzeni o štafetový kolík dávají dotekem na srozuměnou, že může vyběhnout druhý borec týmu. Kdykoli probíhá někdo z „našich“ kolem tribuny, na níž sedíme, nadšení a povzbuzování nezná mezí. A jakoby neseni na našich emocích, borci přímo letí k cíli. Štafety dobíhají. Protože vždy dva týmy reprezentovaly jeden kontinent, pořadí v cíli se sčítá. A hleďme – na 1. místě jsou dvě družstva se shodným ziskem bodů. A mezi nimi také ty naše! Vezeme domů pohár za 1. místo. Gratulace reprezentantkám!
I mne, nesportovce, strhává atmosféra závodů. Fandím, jak dokážu, i když kontinent Afrika, v jehož barvách tu dnes jsem, si nevede právě nejlépe a skončí na posledním, tedy bramborovém místě. Před ním jsou reprezentanti Asie a Oceánie, 2. příčku získala Evropa a z trofeje – křišťálových štafetových kolíků – se zaslouženě radují závodníci Ameriky.

Musím přiznat, že ne všechny disciplíny mě oslovují. Nějak se nemůžu srovnat s vrhem koulí, i když vrhačky jsou doslova impozantní, moc mě nezajímá ani hod kladivem, přestože jeho technika je až nepochopitelná – jako to, že sebou ti borci nepraští o zem? Zato běh (jakýkoli), hod oštěpem nebo skok o tyči, to je jiná káva. Ani jsem netušila, že se nechám tak strhnout.
A jaký je souhrn mých dojmů? Objevila jsem v sobě sportovního fanouška? To nechám budoucnosti. Jedno ale vím určitě – zúčastnit se byla dobrá volba. Atmosféra fair play soutěžení mezi kontinenty je to, co mi pohladilo duši. A stadion fungoval jako jeden organizmus. Vy, co jste tam byli – jen si vzpomeňte, jak jsme podpořili atleta, který se při běhu zranil, ale přesto do cíle alespoň došel. Gesto? Ano. Ale úžasné.

Mgr. Magda Hrstková

18_09_09 Kontinentální pohár - finále

Kategorie: Sport, Tělesná výchova

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close