Osvětim – Březinka: Po stopách tragédie

Svíčky plápolají a rozjasňují místo odpočinku těch, kteří už náš svět opustili. Slouží také jako majáky, které duše nebožtíků následují a jako každý rok tak znovu pomyslně spočinou mezi živými.

Je 2. listopad 2017 a 46 studentů Slezského gymnázia vyráží vstříc poznání děsivé minulosti.

Průchod vstupní branou vyvolává mrazivý pocit při představě obrovského množství lidí, kteří jí museli každý den procházet s vědomím, že dost možná je to naposledy. Ať už v důsledku vyčerpání, vyhladovění, choroby nebo úkladné vraždy. ARBEIT MACHT FREI (práce osvobozuje), hlásá přece nápis na bráně. Proč by se měli obávat? Osvětim však byla táborem koncentračním a později vyhlazovacím, nikoli pracovním. Prvotně měla sloužit pro polskou inteligenci, ale bylo rozhodnuto, že právě zde dojde ke konečnému řešení židovské otázky.
Byli jsme průvodci seznámeni s důmyslně propracovaným nacistickým systémem, který se stal osudným více než 1,1 milionu osob. Lidé platili za svůj pobyt zde, aniž věděli, co je čeká. Doufali v lázně, rekreační pobyt, ale nakonec se stali pouze stádem bezejmenných, jimž bylo upřeno právo na život. Nacisté těžili z každé příležitosti: k čemu by někdo, kdo se stal nikým, potřeboval kožené boty, šperky nebo snad peníze? Všechen majetek byl zabaven a většina posílána do Německa, kde byla dále zužitkována.
„Vy vlevo! Vy vpravo!“ Nikdo neměl zdání, že byl právě odsouzen. Malé děti, těhotné ženy, starci, mentálně či fyzicky postižení byli odepsáni dříve, než si stihli uvědomit, že se děje něco špatného, a rovnou posíláni na „koupel“, které se však nikdy nedočkali. V táboře byli pouze zdraví, nebo mrtví. Avšak ani prvotně zdraví jimi nezůstali dlouho, průměrná délka přežití byla 3 měsíce.

Prošli jsme budovy, které museli postavit sami vězni, plynové komory, krematorium, mohli jsme vidět tuny vlasů, kufry, hřebeny, brýle, hrnce i vězeňské uniformy.
Po ukončení prohlídky první části (Osvětim I.) jsme se přesunuli do části druhé (Osvětim II. – Březinka). Konkrétně jsme navštívili hygienické místnosti, kde se nacházely latríny, které mohli vězni využívat pouze 2x denně a to ve vymezeném čase. Dále jsme měli možnost prohlédnout si celý areál ze strážní věže.

S odstupem času se tábor stal výstražným místem dokládajícím zvěrstva, která byla v minulosti páchána v obrovském měřítku a již by se nikdy neměla opakovat. Stále ještě žije pár lidí, kteří se pamatují, ale až i ti dojdou odpočinku, co zbude, aby pošetilé jedince varovalo? Pouze důkazy, mezi které jednoznačně patří Auschwitz – Birkenau.

Kateřina Trulleyová, 3. B

17_11_02 Osvětim

Kategorie: Aktuality, Český jazyk

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close