Španělsko 2016 aneb Zemí dona Quijota

Z Opavy jsme vyjeli ve výborné náladě, která vydržela učitelům až na Hradeckou ulici, kde se po banální otázce zjistilo, že jeden pasažér jede bez dokladů. Po hamletovském dilematu Vysadit, či nevysadit se podařilo kontaktovat rodiče, kteří občanku ochotně dopravili do Mikulova. Jakmile bylo dosaženo rovnovážného stavu mezi počtem účastníků a osobních dokladů, překročili jsme státní hranici.
Zajímá vás, co dělají studenti v autobuse? Zde je namátkový seznam: Poslouchají hudbu. Sledují video. Ti šťastnější s daty vyvolávají závist kamarádů na sociálních sítích. Fotí si zásadní autobusová selfie a grupie. Sedí na cizích sedadlech, stojí v uličce, sedí v uličce. Učitelé je zahánějí na sedadla – studenti nedbají. Řidiči varují – stojícím hrozí vysazení. Studenti si na 10 minut sednou. Zaplétají si copy, pojídají řízky – vegetariáni ohrnují nosy. Na benzínkách zoufale hledají wifi – dostavil se internetový absťák. Mnozí volají domů, aby se ujistili, zda po nich rodiče nebo přátelé dost intenzivně teskní.
Ráno 23. září 2016 jsme v Monaku. Hygiena probíhá na parkovišti, nad mořem vychází slunce. Přichází čas na první referáty. Učitelé jsou při výkladu ve svém živlu, žáci lehce nervózní, posluchači soustředěně hltají informace: Věděli jste, že Hyde Park je větší než Monako? Že je tu nejvíc policistů na počet obyvatel? A že Monačané si ve vlastních kasinech nesmějí zahrát? V oceánografickém muzeu jsme bez problémů našli nejen Nema, ale i jiné živočichy. V knížecím paláci jsme přes davy viděli desetivteřinovou sekvenci z výměny stráží a pak nás prohnali skenerem, čímž jsme získali privilegium pohledět na ložnici, v nichž Ludvíci XIII. a XV. oslňovali své četné milenky – samozřejmě luxusem.
Při rozchodu jsme nakoupili první francouzské bagety za nekřesťanské monacké ceny.
Kolem čtvrté jsme opustili knížecí ministát, přespali (v oblíbené horizontální poloze) v F1 ve Frejus a vyplenili místní Lidl s přívětivějšími cenami. Nedělní dopoledne nás provedlo celou Provence a po obědě už se na obzoru zvedly Pyreneje. Brzy nám začala klimatizace filtrovat nefalšovaný španělský vzduch. Čekal nás krátký výšlap k románskému klášteru Sant Pere de Rodes. Popisky ve španělštině nám pomohly ujasnit si, která z věží je zvonice a která má obrannou funkci. Z ochozu jsme pohlédli na divoké pobřeží Costa Brava, které se pro mnohé z nás stane prvním kontaktem s realitou Španělska. Usínat budeme v Blanes, které je na týden naším útočištěm.
První den v Blanes jsme si celý mohli zorganizovat sami, a to včetně vstávání! Možná proto nedopadl původně ambiciózní plán ranního běhu úplně podle představ. Paní učitelka Hertlová si to prý ale užila. Po snídani jsme z útrob kufrů vyhrabali plavky – nebylo lepšího cíle než pláž. Španělské slunce se nám totiž rozhodlo ukázat, co umí. Nedbajíce hrozby spálených ramen, se někteří rázně odmítli namazat opalovacím krémem. Neoficiálně totiž začala soutěž o nejtmavší odstín pleti, a to i přesto, že vítězové byli předem známi. Nakonec nás od moře vyhnal hlad. Vydali jsme se „něco ulovit“. Někteří to vzali doslovně a s potápěčskými brýlemi působili trauma zdejším rybám, jiní vsadili na jistotu fastfoodů. Zbytek se vypravil do supermarketu Consum, který se osvědčil pro celou dobu našeho pobytu. Věříme tomu, že tržby za tento měsíc zajistí prodavačkám bonusy na výplatních páskách. Oblehli jsme také stánky se suvenýry, jejichž majitelé se kvůli prodeji magnetek a náramků naučili dokonce několik frází – Ahoj. Jak še má? nebo Šeši fajn, ja byl v Prage. To nám připomnělo, že situace si žádá využití našich jazykových dovedností, a pustili jsme se do španělštiny. Začali jsme prostým ¡Hola!, postupně jsme se ale vypracovali o level výše, když jsme na konci anglického rozhovoru přidali ještě slovíčko ¡Gracias!.
Večer jsme se na apartmány vraceli příjemně aklimatizováni. Spláchli jsme z těl poslední zbytky soli, zkontrolovali odstín pokožky, vysypali písek z plavek. Čekala nás pohodlná lůžka. Některým se podařilo usnout tak tvrdě, že neslyšeli ani blízkou diskotéku. Nakonec však dozněly poslední popové tóny a spánek nás ovládl všechny. S příštím dnem nás čekala Barcelona.
Zazvonil budík, vstali jsme a rychle se pustili do balení. Venku bylo docela chladno a navíc – ulice Barcelony byly dost ucpané. Nakonec jsme ale přece jen dorazili k chrámu Sagrada Familia. Kdo by čekal, že se v takové mírně zchátralé a zatuchlé čtvrti může nacházet něco takového! Stavbu jsme obešli a bohužel se museli vyhýbat asijským turistům, kteří svými selfie tyčemi vytvořili úplnou překážkovou dráhu.
Vypravili jsme se ke Gaudího domu Casa Batlló, který doslova překypuje extravagancí. Po prohlídce nás čekalo barcelonské tržiště, kde jsme ochutnávali ovocné drinky, nakupovali salámy, dali si burrito či docela drahé makronky a hurá zpět do autobusu.
Čekala nás vyhlídka nad Barcelonou. Obdivovali jsme výkon našeho řidiče – zdejší sérii zatáček zvládl bravurně. Díky tomu jsme se mohli pokochat nádhernou scenérií města a jeho přístavu. Jen několik kroků nás dělilo od místa, kde stojí atletický stadion postavený pro olympijské hry v roce 1992. Někteří z nás se rozhodli, že si na olympijském oválu zaběhnou stovku, ale zastavila je paní ve vestě s nápisem Securitas.
Byla před námi poslední zastávka v Barceloně – park Güell. Cestou k němu jsme z oken autobusu ještě stačili zhlédnout nádhernou bývalou corrida arénu přestavěnou na obchodní centrum.
V parku Güell jsme si vyslechli další referát, osahali salamandra, někteří si dokonce vezou malého domů. Nejlepší však byly ty nejpohodovější lavičky světa. Spousta z nás na nich strávila poslední minuty před odjezdem.
Barcelona byla nádherná a my si to moc užili.
K obvyklému rannímu srazu u bazénu se v šestý den zájezdu část výpravy dostavila se zpožděním, ale nakonec jsme přece jen mohli vyrazit. Naším cílem byl klášter Montserrat, ležící nedaleko Barcelony. Musíme vyzdvihnout mistrovskou práci našich řidičů, kteří nás dostali na vrchol, aniž bychom museli vytáhnout pytlíky na zvracení.
K bráně jsme téměř běželi, zde jsme se však museli obrnit trpělivostí. Někteří chvíle využili a připojili se k wifi. Uvnitř jsme se pokochali pohledem na Černou Madonu a zapálili několik svíček. Pak jsme zasedli do lavic, abychom byli svědky obřadu v katalánštině. Tento jazyk pochroumal sebevědomí i nejpilnějším studentům španělštiny. Po mši se katedrálou rozezněl tolik očekávaný chrámový zpěv. Zdrojem libých zvuků byla hrdla zhruba třiceti chlapců sboru.
Na nádvoří jsme mohli ochutnat zdejší vyhlášené likéry, a to ve čtyřech příchutích. Pak následovala procházka k nedaleké vyhlídce, která představila klášter Montserrat v celé jeho kráse. Cestou k autobusu jsme mohli zakoupit tradiční výrobky mnichů, jako jsou marmelády, sýry nebo fíkové koláče.
Odpolední program dne byl jednoduchý. Autobus nás zavezl ke světoznámému stadionu Camp Nou. Skupinka zájemců se vydala dovnitř, ostatní obětavě čekali na parkovišti. Když se návštěvníci vrátili, sdíleli s námi některé zážitky, jako např. pohled na sprchy, trávník či muzeum FC Barcelona.
S posledními slunečními paprsky jsme dorazili zpět do Blanes, kde jsme se okamžitě nahrnuli do oblíbeného Consumu, abychom se zásobili na další den, kdy nás čekal výlet do Gerony.
Španěly, kteří jsou zvyklí vyspávat nejméně do 10. hodiny, vzbudil brzy ráno hlouček českých studentů, kteří se scházeli u bazénu. Důvod byl jediný – Gerona. A také Tossa de Mar.
Po příjezdu do Gerony jsme dostali první dávku schodů. Vystoupali jsme po nich ke katedrále, která se pyšní nejširší chrámovou lodí ve Španělsku i v celé Evropě. Je to prostě macek! Aby historických vjemů nebylo málo, obešli jsme město ještě po hradbách. Odhalily se nám krásné výhledy na kamenné budovy – perfektní pozadí pro novou profilovku na facebook. V centru města ale každému došlo, že nám vlastní fotky nebudou stačit, a rozhodli jsme se utratit další peníze za pohlednice ve stáncích se suvenýry.
U autobusu jsme se sešli včas a zanedlouho jsme se ocitli ve městě Tossa del Mar, o němž nám pan Plaček vyprávěl jako o nejkrásnější perle pobřeží Costa Brava. S plavkami v batozích jsme zamířili k pláži, po níž jsme prošli až k majáku. Výhledy byly nádherné. Ještě lepší ale byla věta: „Chicos, za 4 hodiny se sejdeme u autobusu.“ Na pláž jsme se vraceli doslova sprintem. Po horkém dni bylo osvěžení ve slané vodě víc než sladké. Chytili jsme vytoužený odstín pleti, Honza Mikulík získal plovací čepici, kterou jistě využije v hodinách plavání, a zjistili jsme, že jsme jeli do Španělska, abychom si na pláži popovídali s Norem, samozřejmě v angličtině.
Po několika dnech, kdy jsme vstávali nekřesťansky brzo, jsme si náš poslední den v Blanes zpříjemnili cennou hodinkou spánku navíc – sraz byl až v devět hodin. Čekal nás minivýšlap – vlastně rest z neděle, kdy nás déšť zahnal z půlky cesty zpět. Stoupali jsme srdnatě, ale za chvíli už zaznívaly otázky „Kdy už tam budeme?“ a „Je to ještě daleko?“ Nakonec jsme přece jen došli na vrchol. Horko kolem se jen tetelilo. Výhled byl sice nádherný, ale toužili jsme po chladivé koupeli.
Po návratu jsme měli zasloužené osobní volno. Někteří se šli ještě naposled smočit do moře a kůží zachytit žhavé sluneční paprsky. Další doháněli povinnou četbu a ještě jiní naháněli wifi. Po šesté jsme se všichni sešli na pláži, v kruhu si povídali o našem zájezdu a při tom ochutnávali zdejší kulturu.
Večer se už jen balilo.
Vstávali jsme brzy, dopravili naše loďáky ze schodů. Poslední sraz u bazénu a vyrážíme na cestu. Čeká nás Figueres. Cestou se snažíme dohnat spánkový deficit. Budí nás energický hlas pana Plačka ozývající se z reproduktorů. Vystupujeme z autobusu a míříme k muzeu Salvadora Dalího. V muzeu probíhá tipovací soutěž, co že to vlastně vidíme. Ze směsi surrealismu a dadaismu zůstávají samotným umělcům pusy dokořán, zatímco my méně umělecky zaměření vidíme pouze čtverečky, trojúhelníky a sprosťárny. Celkově je to ale nezapomenutelný, pro pár lidí psychózu způsobující zážitek. Návštěva muzea má samozřejmě také vzdělávací přínos – zhlédli jsme několik nejznámějších obrazů, jako jsou Tekoucí hodiny, Ošatka s chlebem či Sex-Appeal. Ven vycházíme plni dojmů, ale se zamotanými hlavami, takže než se vrátíme do autobusu, je třeba se posilnit kávou nebo zmrzlinou.
Naším cílem je hotel F1. Únava se nakumulovala, takže kolem desáté je už ve formuli klid. Zítra vyrážíme směr Opava.

účastníci zájezdu

16_09_22 Španělsko 2016

Kategorie: Cizí jazyky

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close