Dobyli jsme Londýn!

Celé to začalo v neděli 2. 9. 2016 v 8:00, kdy domovskou základnu Opava opustil expediční sbor složený z:

Jejich jediným cílem byl Londýn!

Průběh cesty lze shrnout jednoduše: pokud ji nemáte, určitě si pořiďte power banku – věc, co váš mobil, takže i vás, udrží naživu!

První část cesty proběhla za „polohové krize“, což je, když vyzkoušíte už všechny polohy na sedadle a se sedadlem a už prostě nevíte, jestli by bylo pohodlnější spát třeba na hlavě. Nicméně nakonec dorazil náš sbor do Calais. Zde jsme se ujistili, že v našich řadách neužíváme drogy ani nepašujeme uprchlíka, a cesta na trajekt byla volná.

Jó trajekt! To byla paráda! Pro vaši představu: velká loď s mořem gaučů a pohovek. Pro toho, kdo byl vytrvalý, se našel i nějaký nezalehnutý. Pohodlně jsme tedy dospali to, co nám autobus už nemohl dopřát (ani kdyby sebevíc chtěl), a probudili se už do anglického času a prostoru. To pravé dobrodružství však začalo, když nás autobus firmy „Doprava Pavel“ vyplivl v Greenwichi.

První dojmy se dají popsat asi jako: „Vždyť tu neprší.“ „Jé, veverka, dívej! A tam je další.“ „Ty děti v těch uniformách jsou tak roztomilé!“ a v neposlední řadě: „Hele, záchody!!“

Ale abych to nezamluvila. Viděli jsme park, cyklisty, běžce, veverky, posbírali kaštany, zparodovali Cimrmana a jeho dobytí pólu u zamčeného nultého poledníku (jdu na západ, teď na východ atd.). Dozvěděli se, že na tom nádherném zeleném trávníku byla část olympiády, a že někde v námořním muzeu mají původní prostřelenou uniformu Nelsona.

Dále jsme stanuli ve stínu té nejrychlejší plachetnice světa, poté trochu zklamaní, když nám náš průvodce Zdeněk Hrubý oznámil, že je to jen napodobenina, protože originál shořel. Taková vsuvka: v Londýně vůbec často hořelo.

Aby nám ale zase hned zvedli náladu, jednou lodí jsme se i projeli. Po Temži! Cestou do Westminsteru jsme viděli snad všechno: London Eye, Tower Bridge (pár z nás bylo zmateno, že je ve skutečnosti modrý, opravdu nebyl červený??) nebo Big Ben (později jsme se dozvěděli, že Big Ben je vlastně jen zvon a Ben zvaný Big byl nějaký týpek z parlamentu).

Na Whitehall, kilometr dlouhé ulici, jsme se vyfotili s Horse Guards, koníky i pohladili a připomenuli si Den válečných veteránů pohledem na památník Cenotaph. Smutně jsme koukali skrz mříže na Down Street, jestli se náhodou premiérka nevykloní z okna nebo jestli ty zbraně policistů přece jenom nejsou plastové.

Trafalgar Square, další zastávka a po další dny náš nejdůležitější „meeting point“, nás pobavilo především sochou „feeling good“ – velkým kovovým palcem a zákonem, který zakazuje krmit holuby.

Pak jsme si všichni připomněli poslední film s Harrym Potterem, jelikož jsme si prošli most, který byl zničen smrtijedy (a přitom tam pořád stojí!!). Na druhé straně Temže nás čekalo Shakespearovo divadlo Globe a další zajímavost: jedno jsme měli i v Praze! Než shořelo (vůbec všude hoří…). Pak už jen Tower Bridge, západ slunce nad Temží a hurá do rodin a do postýlky. (Co se rodin týče, všichni byli vesměs spokojeni, já s naší babčou taky!)

Zbytek zájezdu bych si dovolila shrnout do odrážek:

Den druhý, úterý:

Natural History Museum (vypíchla bych největší atrakci, kterou bylo nasimulované zemětřesení) a Science Museum. Royal Albert Hall, park Kensigton Gardens, ve kterém je údajně (neviděli jsme ji) socha Petra Pana. Hyde Park s opravdu vynalézavým památníkem princezny Diany (fontána ve stylu atrakce v aquaparcích – divoká řeka, jen v menším provedení) jo a byly tam labutě! Pak jsme se ocitli na Speakers Corner, kde ale teda žádný „speaker“ nebyl, protože tam jsou jen v neděli. Vyfotili jsme naše učitele – průvodce u Marble Arch a dychtivě sledovali obchody na Oxford Street (a většinově hledali Primark)!

 

Den třetí, středa:

London Tower, místo s královskými klenoty (originály!!) a hlídanými krkavci, o nichž jsme se dozvěděli, že kvůli legendě mají pro jistotu i jednoho náhradního. Nebo kde je vystavené velmi rafinované brnění Jindřicha VIII (kdo viděl, pochopí). Náměstí, další náměstí, tentokrát se sochou Shakespeara, čtvrť Soho a China Town! (asi nejlépe ozdobená ulice v Londýně hned za Oxford Street). Naše tour skončila na Covent Garden, kde jsme si připomněli děj Pygmaliónu, a jak říkává pan Hrubý: poprvé pořádně vyleštili kreditky.

 

Den čtvrtý, čtvrtek:

Westminston Abbey, fakt velká katedrála, která by se dala přirovnat k našemu Slavínu. Jsou tam pochovaní snad všichni (třeba i Isaac Newton). Pak jsme se šli kouknout na Westminston Palace, kde snad nejzajímavější rozdíl mezi horní a dolní sněmovnou je barva nábytku. Zde bylo taky odhaleno tajemství názvu Big Ben! V St. James Park jsme zjistili, že holubi nelétají do huby, ale sedají na ruku a nakonec jsme se pokochali pohledem na Buckingham Palace (ani královna na nás nevykoukla).

 

Den pátý, pátek:

Poslední den začal v Britském muzeu a končil v Národní galerii na Trafalgar Square. Každý čas mezi tím tedy trávil jinak. Buď již zmíněným leštěním karet, stáním ve frontě na nádraží King´s Cross na vozíček na nástupišti 9 a ¾, na slavném přechodu na Abbey Road nebo taky projížděním stanic londýnské Underground.

 

Nejpříjemnější na zpáteční cestě bylo, když nám paní Obrusníková vyprávěla pohádku o statečných 38 studentech, kteří úspěšně dobyli Londýn.

 

A víte co? Bylo to opravdu pohádkové!

 

Jana Beránková, účastnice zájezdu

 

 

16_10_12 Londýn

Kategorie: Aktuality, Cizí jazyky

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close