Pálava 2014 aneb Cesta tam a zase zpátky

P1140431Plynulý tok školního roku bývá tradičně ozvláštněn několika atraktivními akcemi, které již tvoří nedílnou součást naší gymnazijní rutiny. Jednou z takovýchto akcí pak je exkurze třetího ročníku do oblasti jižní Moravy chvalně známé výrobou lahodného vína – Pálavy.
Proto se jednoho pondělního rána (přesněji 12. května 2014) v 6.00 na opavském nádraží sešla zhruba stočlenná skupinka žactva doprovázená zástupci učitelského sboru. Žáci se marně snažili vymnout si z očí ospalost a pramálo tomu napomáhali vyučující, kteří letmo zjišťovali, zdali se do vinařské oblasti těšíme tak jako oni. Cesta vlakem naštěstí proběhla bez větších potíží, a žáci se tak mohli začít pomalu rozehřívat v očekávání blížících se zážitků.
Před polednem jsme konečně dorazili do Mikulova a mohli se vydat na pochod na místo ubytování. Ještě předtím ale byla naše třída bez varování rozdělena na chlapce a dívky, aby se pak každá skupina vydala vlastním směrem. Po několika hodinách chůze pochopil i nejposlednější člen našeho společenstva situaci a s tichou kletbou, vytáhnuv lembas z batohu, přidal do kroku. Romantickým zvukem kufrů na kolečkách, přejíždějících po kočičích hlavách, jsme už upozornili celý Mikulov na náš příjezd. Když jsme ve ztrhaných šatech a hladoví konečně dorazili k Černé bráně naší ubytovny, již nás ani nepřekvapilo, že se jedná o bývalé vězení, dnes vznešeně nazývané U Zajíce. Po několika minutách věnovaných odpočinku nás čekal první bod programu.
P1140436S pracovními listy, které jsme si doma vytiskli, se žáci dychtící po informacích mohli vesele rozeběhnout do ulic Mikulova, hledajíce informace pro doplnění první stránky. Prozřetelnější z nás se vydali do informačního centra několik kroků od ubytovny, kde zdarma získali tištěné průvodce se všemi potřebnými údaji. Mezitím jsme se znovu shledali s našimi děvčaty, která nám popsala gymnazijní budovu, v níž bydlela, jako klášter, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo pouze o bývalou nemocnici a obecní chudobinec.
Za další jsme měli možnost navštívit jeskynní komplex, dokonce i s odborným výkladem průvodce. Jak jsme byli již u vchodu upozorněni, jeskynní stropy nepatřily k nejvyšším, a většina z nás tak prožila prohlídku přikrčena, zatímco jistí dva spolužáci si prostory se zájmem prohlíželi, uvažujíce o nich jako o místu pro jejich novou noru. Panika zachvátila klaustrofobické spolužačky, nyní řádové sestry, když nás pán s milým úsměvem vedl hlouběji a hlouběji. Tento úsměv však mizel pokaždé, když byl jeho odborný výklad doplňován a opravován přítomnými pedagožkami. Nakonec jsme ale byli v pořádku navedeni k východu, navzdory tomu, že se jedna z učitelek dožadovala zhasnutí jeskynního osvětlení, abychom vyzkoušeli absolutní tmu.
Po návratu do centra Mikulova nám bylo dopřáno pár chvil osobního volna, čehož někteří studenti využili k nákupu prvních hektolitrů vinného moku, jenž jim měl sloužit v příštích dnech jako hlavní zdroj energie. V nedaleké restauraci poblíž kláštera jsme byli obdarování něčím, čemu se dalo říkat večeře, což potěšilo všechny strávníky zvyklé na školní jídelnu, neboť si vzpomněli, co je to skutečné jídlo.
Po večeři většina žactva v restauraci zůstala, aby sledovala hokej, zatímco někteří odvážlivci si troufli okusit tajemství sprch. Jednalo se o zážitek vskutku intenzivní, neboť zde nefungovalo světlo a navíc se jednalo o sprchy společné. Příznivci adrenalinových sportů si tudíž přišli na své. Po večerce jsme byli všichni vehnáni do pokojů a zbytek noci probíhal relativně v klidu vzhledem k Noční hlídce bdící na chodbě naší věznice a matkám představeným hlídajícím děvčata v klášteře.
Druhého dne, posilněni snídaní, jsme se vydali na další z výletů, tentokrát na zříceninu hradu Děvičky a na Děvín. Naše malé stádečko bylo učitelkami vehnáno do linkového autobusu a s decentním pokynem řidiči „Na Děvín, Vávro, na Děvín!“ jsme se vydali na cestu na věčnost. Alespoň to tak většině z nás připadalo. Po bleskurychlém výsadku, při němž by většina z nás přísahala, že učitelé sloužili v Normandii, jsme se vnořili do tajemného a neproniknutelného hvozdu, v jehož hloubi se hrad, jak jsme pevně doufali, nacházel. Po překonání několika místních dvoutisícovek spadl mnohým kámen ze srdce, když se nad korunami stromů konečně objevily rozvaliny hradu. Našim spolužačkám zatrnulo, protože se z výkladu dozvěděly, že se zde podle legendy do hradeb zazdívaly dívky. Úleva pak opět nastala, když jsem upřesnil výklad tím, že zde zazdívali pouze panny, takže podstatné části ženského osazenstva žádné nebezpečí nehrozí.
Zvláštní kapitolu pak tvořil návrat do Mikulova, kdy – jak vtipně dodala jedna členka společenstva – měla většina z nás blíže do hrobu než domů. Rychle jsme se rozmysleli, zda by nebylo jednodušší dezertovat směrem k Rakousku, ale nakonec jsme se za tichého broukání songu „V nohách mám už tisíc mil“ vydali na další, zdaleka ne však poslední, pochod smrti. Nakonec jsme přežili bez ztrát, s výjimkou několika podrážek, které zřejmě zvolily dezerci, a večer jsme tak prožili ošetřováním ran na těle, na duši i výstroji.
P1140438Dne třetího, kdy si většina z nás opravdu připadala, jako by vstávala z hrobu, byla v plánu návštěva zámku Lednice a vinného sklípku ve Valticích, což přivodilo kapku nadšení jak u studentů, tak u profesorů. Marně jsme soustředili pozornost v prostorách zámku či zámeckých zahradách, když naše myšlenky byly stále upřeny k příštímu cíli. Pak to konečně přišlo. Návštěva sklípku. Pár stupňů krátkého schodiště – a všem přítomným se rozšířily zorničky při pohledu na skryté bohatství. Tisíce a tisíce litrů lahodného moku v obrovských i docela malých dubových sudech. Marně se však spolužák Boháč snažil skrýt jeden z menších soudků nenápadně pod tričkem. Průvodce, a zřejmě také degustátor ze záliby, alespoň z části krotil naše choutky různými peprnými zážitky ze své profese a zároveň nás informoval o principech výroby vína. Po výstupu ze sklípku nás usadil na lavičky a donesl košíček s lahvemi určenými k ochutnávce. Lahve rozvášněný dav přivítal pokřikem a potleskem. Průvodce s údivem pozoroval, jak se obsah během vteřin beze zbytku vytrácí.
P1140451Po ukončení ochutnávky jsme měli možnost zakoupit sami některou z výborných odrůd zde prodávaného vína – pochopitelně pouze jako dárek rodičům. Zde je nutno podotknout, že lahve kupovali ve velkém i profesoři, a to během obou návštěv sklípku, které v průběhu týdne podstoupili.
Jak to již bývá, poslední večer sliboval většině z nás notně větší dávku zábavy a volnosti než večery předešlé. Ovšem před Noční hlídkou bylo stále třeba mít se na pozoru. Nakonec se však ukázalo, že i drábové pro tentokrát volili chápavý přístup. Kdo pak potkal učitele mimo službu, zjistil, že dokonce i magistři jsou – navzdory všem pochybnostem – lidé jako my. Příkladem za všechny pak je pan Mikulík, který v našich řadách evokoval úvahu, zda nebylo vinařské město Mikulov pojmenováno na jeho počest.
P1140470Na poslední den pak pro naši třídu zbýval už jen jediný úkol: vystoupat na blízkou kótu, pěkně pojmenovanou Svatý kopeček. Nejednalo se o výstup příliš náročný a za doprovodu „Stairway to heaven“ od Led Zeppelin by se dokonce jednalo o hezký výšlap – nebýt krutého deště a větru, který nás na vrcholu zastihl. Místo pořizování fotek panoramat jsme se tak jen otočili na podpatku a vyrazili zpět. Mezi klením a naříkáním bylo k zaslechnutí i pár proseb o smrt, které se zdály být vyslyšeny, když byl jako další cíl stanoven hřbitov. Ke zklamání bědujících šlo o hřbitov židovský, ale ani to jim nebránilo v krátkém šlofíku pod některým z kamenných náhrobků.
Pak už nezbývalo nic jiného než dát naší útulné věznici pápá a vydat se směrem na nádraží a domů. Je pravda, že cesta se neobešla bez komplikací. Síly chaosu totiž způsobily, že některá sedadla byla obsazena i vícekrát. Proto si několik studentů již operativně roztahovalo karimatky na chodbě. Naštěstí se místa našla a za optimistického povzbuzování profesorek jsme nakonec všichni více či méně živí a zdraví dorazili domů.

Vojtěch Benedikt Hlubek, 3. A

Kategorie: Biologie, Dějepis, Zeměpis

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close