Charitativní sbírka EMIL

Dne 16. dubna 2012 se studenti prvního ročníku Slezského gymnázia v Opavě zúčastnili veřejné sbírky nadace EMIL pro handicapované děti. Žáci 1. C byli vybráni k tomuto charitativnímu činu, protože i oni chtěli pomoci.
V časných ranních hodinách jim byly rozdány přívěsky na klíče, velké a malé placky s logem EMILa. Od osmi hodin se rozešli do ulic s cílem tyto dárky rozprodat za cenu 30 korun, které dále poputují nadaci pro již zmíněné účely.
Začátky nebyly vůbec jednoduché. Totiž přijít na to, jak podat potřebné informace do tří vteřin, než vám oslovený zákazník uteče, není žádný med. S tím si ale studenti hravě poradili. Jakmile přišli na způsob, jak zdvořile oslovit kolemjdoucí neznámé osoby, nastal další problém: odmítnutí. Ať už to bylo ve formě obcházení místa, kde se nacházíte, nebo v přímém kontaktu, negativní úspěch odrazoval od naší práce. Největší průlom? První příspěvek. Co na tom, že pět lidí nepřispělo a jednoduše vás ignorovalo? Mezi dalšími se najdou takoví, kteří přispějí.
Jelikož jsme chytří mladí lidé (a hlavně slezští gymnazisté!), zkusili jsme to zahrát na jinou vlnu – uzavřené prostranství v podobě škol a úředních budov. Tito lidé nikam nechodí, proto mají čas vyslechnout si, co od nich žádáte. Ve většině případů se příspěvky sbíraly jedna báseň. Pak se ale vyšlo zpátky do ulic a příjem příspěvků poklesl.
Déšť a chladný vítr podkopával naši morálku, kterou zdolal kolem dvanácté. Nechtělo se mluvit, nechtělo se stále usmívat a přijímat odmítnutí, která nebyla vždy zdvořilá. Náhodné setkání většiny žáků na náměstí nás donutilo pokračovat v úkolu. Přece jen, šichta končila až za hodinu a půl, a tak jsme vytáhli záložní energii a rozprodali, co se dalo.
Tak či onak, pět hodin opakování toho samého vás donutí občas zakoktat nebo se na lidi zamračit. Jak si při těchto podmínkách udržet dobrou náladu? Nejdůležitější je společnost. Každý ví, že ve dvou se to lépe táhne, a už ten pocit, že v tom nejste sami, vás často zvedal na nohy. Dále jste mohli pozorovat charaktery lidí (ale i svůj vlastní charakter!), kteří prošli kolem. Schovávání pod deštník nemělo cenu, my vás stejně uvidíme! Obcházení obloukem pouze oddálilo čas, kdy na nás narazíte.
Samozřejmě nemůžeme být naivní a myslet si, že každý člověk přispěje. Kolikrát se i my sami vyhneme těmto lidem. Ovšem i záporná odpověď se dá říct s grácií. Divili byste se, o kolik se liší zavrtění hlavy od prostého ne, děkuji.
Někteří studenti mluvili více, někteří méně, někteří měli tašku s penězi těžší než druzí, ale cení se přece snaha. A nakonec – i přes chladné počasí a neustálé neúspěšné pokusy nás hřálo vědomí, že to děláme pro dobrou věc.
Škoda jen, že dnes lidé tolik spěchají…
Kateřina Lysáková, 1. C
Emil 2012

Kategorie: Základy společenských věd

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close