Památník Kounicovy koleje Brno

p1100236V pátek 25. listopadu 2011 se skupina studentů Slezského gymnázia vydala na odbornou exkurzi. Čekala nás daleká cesta do Brna, kam nás pozvala Československá obec legionářská a Český svaz bojovníků za svobodu. Na programu byla návštěva Kounicových kolejí. Asi si řeknete, co mají organizátoři exkurze, tedy oba svazy, společného se studentskou ubytovnou. Vysvětlíme.
Václav hrabě Kounic vyhradil vlastní palác na dnešním Moravském náměstí pro účely českého vysokoškolského vzdělávání už v roce 1908. Zároveň věnoval finanční částku určenou k výstavbě studentských kolejí. Pozemek pro výstavbu se však podařilo získat až později a první studenti se sem stěhovali teprve v roce 1923. Ne na dlouho. 17. listopadu 1939 byla v ranních hodinách budova Kounicových kolejí obklíčena gestapem v souvislosti s pražskými událostmi. 173 studentů bylo odvlečeno do koncentračních táborů, ostatní se museli ihned vystěhovat a od ledna 1940 sloužily budovy kolejí jako úřadovna brněnského gestapa a věznice. Další vězeňské baráky postupně vyrostly v přilehlém parku. V uzavřeném nádvoří byly vztyčeny tři šibenice a na tzv. písečku nalezlo smrt zastřelením mnoho dalších odsouzených. V době stanného práva byl volen tzv. rychlý soud – mezi zatčením a popravou často neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin a souzení neměli právo na obhájce. Často se do Kounicových kolejí dostali zadržení partyzáni, s nimiž zde nikdo neměl slitování. A stejně končili také ti, u kterých bylo podezření, že partyzánům pomáhali. Za to byl odsouzen a zastřelen spolu se svými rodiči i jedenáctiletý Miloš Prudil.
Po válce se koleje vrátily ke svému původnímu, mírumilovnému poslání. Na zločiny zde spáchané ale nesmíme zapomenout, proto je v přízemí jedna část vyhrazena stálé expozici připomínající události válečné éry.
Na exkurzi nás doprovázela paní Miroslava Kaštovská, jejíž otec, který pomáhal partyzánům v Beskydách, byl v Kounicových kolejích vězněn a vyslýchán. Paní Kaštovská však neví, jestli byl popraven právě zde. Je to pravděpodobné, ale tehdejší říšské orgány se to pozůstalým ani neobtěžovaly sdělit. I my jsme uctili památku obětí položením kytice. Zavzpomínal rovněž pan Zdeněk Petřík, jehož tatínek také byl v odboji, podařilo se mu ale uniknout pozornosti gestapa.
Závěrem chceme poděkovat ČsOL za zprostředkování zajímavého zájezdu.

Mgr. Magda Hrstková

Kategorie: Dějepis

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close