Dukovany aneb Cesta tam a zase zpátky

10.2.2010 nastal ten dlouho očekávaný den D, kdy jsme se vydali na strastiplnou cestu za jádrem. Nikoli za jádrem pudla, ale vydali jsme se přímo ke zdroji energie, do samotného energetického srdce jižní Moravy, do Dukovan. Plný autobus studentů chtivých poznání se hned v osm ráno vydal hledat to tajemné místo, kde z jádra Uranu získávají tu drahocennou energii, která nám pak doma umožní tu zapnout televizor, tu žehličku na vlasy, či vrtačku – jak je komu libo.
Nebylo to však nijak jednoduché. Ukázalo se, že najít na mapě nápis Dukovany ještě nemusí být zárukou úspěchu, ale po relativně malém bloudění jsme se na místo dostali víceméně v limitu. Uvítali nás – jak se na jihomoraváky sluší – s otevřenou náručí. Po celé tři hodiny odolávaly tři zkušené průvodkyně našim dotazům a ládovaly do nás spoustu informací o provozu elektrárny, množství jaderného odpadu, jeho uložení, zabezpečení provozu, získávání Uranu a jeho obohacování na potřebných 5,3%, o tom, jak se v elektrárně pere, kolik zde pracuje lidí, jak se zde zachází s vodou, jak je voda důležitou surovinou pro provoz elektrárny, jak je úžasně zabezpečen jaderný odpad, jaká je to drahocenná surovina, kterou od nás ochotně kupují jiné jaderné velmoci, např. Francie a ještě mnoho a mnoho dalších informací.
Dokonce nás vzali do školícího centra, kde probíhá dvouleté školení operátorů provozu (vystudovaných jaderných fyziků), než je pustí ke skutečné práci s jaderným reaktorem. A jako na povel začaly na ovládacím panelu školícího centra blikat červená světýlka a signalizovat poruchu reaktoru a my jsme mohli sledovat klidné chování operátorů, kteří situaci s chladnou hlavou řešili.
Po třech hodinách – vybaveni horou informačních materiálů – jsme opět nastoupili do autobusu a vydali se směrem do Brna. Technické muzeum v jihomoravské metropoli nás již v té době očekávalo a my jsme tam také po neuvěřitelné půldruhé hodině dorazili. Zde jsme v kvapíkovém tempu zhlédli interaktivní expozici parních a vodních motorů a poté i zdařilé představení dynamicky se rozvíjejícího odvětví moderní fyziky s názvem nanotechnologie. Technické muzeum jsme si užili až do zavírací hodiny a pak – převážně uspokojeni (ne všichni – našli se i jedinci, kteří doufali v rozchod v Brně, ale s blížícím se soumrakem jim od ostatních hrozilo ukamenování, a tak rychle a rádi souhlasili s odjezdem) – nastoupili do autobusu a vydali se domů. V Opavě jsme se rozešli s nadějí, že to není poslední školní akce s fyzikální tématikou, na kterou jsme se vydali, a my organizátoři jsme hned začali spřádat plány. Máte se na co těšit… 🙂

Kategorie: Chemie, Fyzika

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close