Jeden svět ve školách

p1030595V rámci projektu Jeden svět ve školách jsme ve čtvrtek 12. listopadu 2009 na Slezském gymnáziu uspořádali další z řady besed s pamětníkem. Žáci dějepisného semináře ze 3. a 4. ročníku se sešli v jedné z učeben a nejprve zhlédli film In nomine patris. Tento hraný snímek nás nechal nahlédnout do pozadí kauzy kolem Josefa Toufara, kněze v Čihošti. Při jeho kázání údajně došlo k zázraku – měl se pohnout dřevěný kříž před oltářem za jeho zády. Tehdejší státní bezpečnost toho využila a zahájila tažení proti církvím v Československu. Navíc se rozhodla vytvořit propagandistický film, ve němž měl farář Toufar vypadat jako manipulátor a rozvratník, který chce místním sedlákům zabránit ve vstupu do zemědělských družstev.
Toufar byl pod rouškou noci zatčen a odvlečen do vězení. Velmi naturalisticky byly vylíčeny minuty výslechu, při němž vyšetřovatel použil skutečně brutálních metod, aby z faráře vynutil doznání. Bití a kopance pomohla Toufarovi snášet slova modlitby In nomine patris – Otče náš. Další výslechy se od prvního nelišily, až došlo k takovým zraněním, která se neslučovala se životem. Neteř faráře Toufara ještě čtyři roky pátrala v různých státních věznicích, než jí bylo konečně oznámeno, že její strýc už dávno není mezi živými. Státní bezpečnost přece nepotřebovala mučedníka.
V besedě jsme měli příležitost promluvit s jiným představitelem církve, s panem děkanem Josefem Veselým. Stručně nastínil svůj život a pak se začaly ozývat dotazy. K rozhodnutí stát se knězem pana Veselého vedly životní zkoušky a nemoc, kterou se mu podařilo s pomocí bližních překonat. Proto svůj život zasvětil službě druhým. S koncem 2. světové války uzavřel svá středoškolská studia a přihlásil se na teologickou fakultu. Když ji pak komunistický režim zrušil, byl povolán k pomocným technickým praporům v Mimoni, kde pracoval tři roky na stavbách. Po návratu udržoval styky se svými přáteli z olomoucké teologie a to se stalo důvodem pro zatčení, vyšetřovací vazbu a uvěznění. Ve věznicích strávil pět let, většinu ve Valdicích.
Podle slov pana děkana Veselého to ale nebyl ztracený čas, protože se zde setkal s řadou vynikajících lidí – profesory, spisovateli, vědci. Ve Valdicích také vznikla část jeho poetického díla. Verše samozřejmě nemohl zapisovat, neboť jako vězeň nesměl vlastnit papír ani tužku. A tak mu pomohla paměť, do které básně ukládal a zapsal je teprve po propuštění. Literární tvorbě se Josef Veselý věnuje stále a na svém kontě má již několik básnických sbírek. Z těch nám přečetl vybrané texty a své knihy škole věnoval. Byli jsme překvapeni, jak prostě a mile se vyjadřují k záležitostem srdce. Posuďte sami verše, které napsal své mamince v době, kdy mu vyšetřovatelé řekli, aby se raději rozloučil, protože se z vězení možná nevrátí.

Mamince
Dík tobě za život
a neplač už mami
všechno se stejně jako dřív točí
jen prosím svítilnami dobrých svých očí
provázej dále každý můj krok

Dík tobě za lásku
a neplač už mami
jen ty to víš co bylo mezi námi
a noci probdělé když skupinami
hlídaly s tebou každý můj tep

A za tu píseň co v srdci mi zní
dík tobě mami
za první slovo jež vyšlo z mých úst
za to že v stínu tvém mohl jsem růst
a na klíně tvém si zpívat a hrát
za to že s tebou měl jsem všechny rád

díky má nejdražší
děkuji tisíckrát.

Pan děkan Veselý se s námi rozloučil přáním krásných a úspěšných zítřků, což ocenil nejeden z naslouchajících maturantů, a v době, kdy již záhy nastane advent, přidal krátké PF pro rok 2010. Chceme poděkovat za návštěvu a odnášíme si snad i dostatečné poučení pro zítřek.

Mgr. Magda Hrstková

Kategorie: Dějepis

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close