PSAVEC 2008

Letošní 5. ročník soutěže tvůrčího psaní je jubilejní, a proto i výjimečný: nevyhlašujeme pořadí soutěžících, ale uvádíme autory těch literárních pokusů, které porotu zaujaly nejvíce. Poprvé se stalo, že poezie – co do počtu básní – zcela převládla nad prózou. A práce to byly vskutku zajímavé, o čemž svědčí součty bodů, které jednotliví porotci přidělovali. Jako každý rok to záměrně byli pedagogové, v jejichž aprobaci není čeština (nejsou totiž deformováni klasickou „úchylkou“ češtinářů okamžitě vytýkat jazykové nedostatky). Na literární pokusy mladých, v budoucnu možná úspěšných (a pro ně anonymních) autorů se porotci těšili jako nadšený čtenář na knižní novinku oblíbeného autora. A kdo tedy letos rozhodoval? Byli to Z. Hrstková, Mgr. Š. Urbanová, Mgr. P. Vaněk a Mgr. J. Kumstát.

Oceněnými studenty jsou:
T. Ratajová (3.D), V. Vaníčková (4.C), V. Piskala (4.D), H. Grigarcziková (1.C), L. Fussová (4.B) a M. Morongová (2.D).
Jako „ochutnávku“ uvádíme jeden z literárních pokusů.

Mgr. Z. Dočekalová

I autoři mají své dny

Milý čtenáři, jsem rád, že sis vybral právě toto čtení. Protože mi dalo velikou práci tohle vytvořit; ono vlastně napsat něco smysluplného, slušného, hezkého, milého, humorného, českého a hlavně dostatečně krátkého na to, aby sis to vybral, je dneska docela fuška. Nejdřív autor dostane nápad, v tom lepším případě. Popřípadě téma nebo rovnou zakázku, což je to nejhorší, co může autora potkat. Chodí jako tělo bez duše, čím blíž je termín odevzdání, tím nervóznější se stává. Hledá téma doma pod stolem, na zastávce autobusu, v samoobsluze, ti starší potom nad sklenkou alkoholu. Jenže nenachází nic. Tu ho napadne sednout si, vzít papír, tužku a začít psát, cokoli, slova, věty, odstavce,stránky, knihy. Knihy asi ne, ale stránky ano. Už si myslí, že zvítězil nad Múzou, že je mistr svého oboru, že zkrátka dokáže napsat plno slov o ničem. Ovšem autor není blbec, čtenáři, již o půl stránky dál mu dojde, že to nemá smysl, glanc, spád, že je to blbost, a už letí do koše první papír, druhý i ten třetí. Autor je zoufalý, ani jíst mu nechutná, ani pít mu nechutná, budí se ze snu, zpocený, s datem odevzdání na rtech. Dny ubíhají a nic se nelepší, ba naopak. Když už autor ani neotvírá návštěvám, nezvedá telefon, dokonce ani nevylézá z postele, stane se něco nečekaného, úžasného, zázračného. Přijde nápad! Tu autor vyskakuje z postele, sedá k počítači a píše, píše, až se z něho kouří, a pomyslí si: nenapsal už tohle někdo předem mnou, nekopíruji někoho? Pak si dá kafe a přejde ho to. A když autor dopíše poslední slovo, udělá poslední tečku, přečte si to a řekne, že se mu to líbí, stačí to jen odevzdat.
Tak, autor své dílo odevzdal, teď zase může klidně spát, říkáš si jistě, čtenáři. Jenže on je autor na svoje dílo zvědavý, co naň řeknou kritici, veřejnost, rodina, maminka, kolegové. Autor je jako na trní: první telefonáty – maminka volá, moc sejí to líbí, autor ví, že udělal dobrou práci a s klidným svědomím si může jít v pondělí pro nové zadání.

V. P.

Kategorie: Český jazyk

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close