Španělsko

8. 9. 2008 – Hromada kufrů, tašek, úsměvů, rozesmátých tváří pohybujících se mezi zaparkovanými auty a slunečních paprsků opírajících se o rozpalující se asfalt. Takhle nějak vypadalo čtvrteční dopoledne 19. června, kdy jsme netrpělivě čekali na autobus, jenž nás měl dovézt do země plné vůně moře, slunce a písčitých pláží. Španělsko, cíl naší cesty. Veselé brebentění kolem ustalo v momentu, kdy dorazilo naše luxusně vypadající vozidlo. Nastal všeobecný zmatek, načež následovalo ukládání zavazadel a loučení se s rodiči a kamarády. Jakmile každý seděl na svém místě, zapraskala statická elektřina v mikrofonu a vzduchem se rozletěla španělská slova pana profesora Plačka. Soudím, že jsme byli všichni, tak vzrušení očekáváním zážitků, že nikdo pořádně nevnímal, o čem se mluví. Samozřejmě šlo o důležité informace týkající se organizace. V tu chvíli to avšak šlo mimo nás. Seznámili jsme se s řidiči, kteří, jak nás ujistili, se nejmenovali Karel a Karel, a rozhodně po nás nechtěli ty hnědé podšálky, jenž se jim tak záhadně ztrácejí. A jaká byla cesta? Příjemná, plná filmů různých žánrů, zastávek na benzínkách a odpočívadlech (kde, když se řeklo, že se pojede za 15 minut, jelo se až za 25. Což není ke škodě. Ono popravdě, někdy se určité věci nedají udělat na povel.) a samozřejmě referátů, jejichž témata jsme měli zadaná v hodinách španělštiny. Na každého čekalo 5 minut slávy, v podobě řečnění na předním sedadle.
Přišla noc a s ní i otázka „jak jen si pohodlně lehnout“? Někteří to vymysleli kulantně, a to tak, že se natáhli do uličky. Ovšem muselo se počítat s výkřiky „au, dávej přeci pozor, mám tu hlavu“, načež vzduch rozčísla bota, hozená rozzlobeným spáčem na podlaze. Nu, dobrá, teď popouštím svou fantazii, k ničemu podobnému nedošlo. Jen, uznejte, je to zajímavá představa.
Druhý den nás přivítalo Monaco, v podobě rozespalých výletníků. Na plánu byla exkurze v parfumérii, prohlídka města, a následná návštěva oceánografického muzea. Ostatně podrobné informace o programu jsou na internetových stránkách, tak se tady nebudu rozepisovat, přesným popisem. Monaco je zvláštní město. Majestátně se zařezává do surové skály. Vše se zdá vyprahlé a bojující o kousek místa na slunci, a přesto jsou zde lidé příjemní a usměvaví. V podstatě to byl základní rys, který nás provázel i celým Španělskem. Když jsme opouštěli město, každý na sobě cítil hodnou dávku únavy, ale i pocitu dobře prožitého dne.
Po noci strávené v pohodlných postelích Formule 1, jsme se konečně vydali na poslední úsek cesty. Ještě než se přenesu do letoviska, které se nám stalo po dobu jednoho týdne domovem, se zastavím v muzeu S. Dalího ve Figueres. Dech beroucí díla obklopovaly vše co se jen dalo. Lidé se tísnili v úzkých uličkách muzea, aby je následně zavedly na obrovské nádvoří se skleněnou kopulí. Prostě všechno, co si jen dokáže fantazie člověka představit, se zde objevovalo, vystupovalo ze stínů a tvořilo neuvěřitelné plastiky…
Nakonec jsme se přeci jenom odtrhly od uměleckých děl a k večeru dorazili do Oropesy del Mar. Byly rozděleny apartmány a naším prvním úkolem se stal seznam věcí, které na pokoji chyběly. Od lžiček, talířků, přes židle a prostěradla až k mýdlům na umyvadlech. Seznam musel být dokonalý a originální. Byla to něco jako soutěž, o které jsme nevěděli. Můžu s hrdostí říct, že náš pokoj dostal skleničky navíc, díky uměleckému cítění jedné mé spolubydlící. „Prý se obrázky recepční líbily“, aspoň tak nám to bylo řečeno.
V rámci sedmidenního pobytu jsme navštívili nepřeberné množství zajímavých míst. Poznali tamější kulturu a zvyky. Zažili jsme fotbalové nadšení a posléze vítězné oslavy. Někteří se enormně zdokonalili ve španělštině, jiní prostě jen vstřebávali poklidnou atmosféru konejšivého moře. Velkým úspěchem celého zájezdu bylo, že jsme se v pořádku, bez sebemenšího úrazu a hlavně v plném počtu, vrátili zpět do ČR. Rozhodně mohu prohlásit, že všichni jsme si ze Španělska dovezli přinejmenším nezapomenutelné vzpomínky. Ale také, tašky plné různých cetek, písku usazeném v podrážkách bot, mušlí nebo i cennějších předmětů.
Ještě k závěru si dovolím použít slova pana profesora: „Viva España“

Spokojený účastník zájezdu

Kategorie: Cizí jazyky

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close