Závěrečné setkání žáků a učitelů pracujících na projektu Socrates – Comenius ve Varšavě

19. 6. 2007 – Na sklonku školního roku 2006/2007 před námi byla poslední akce spojená s prací na projektu, který nám pomohl poznat dvě země Evropské unie – Polsko a Litvu, a navázat nová přátelství s partnery ať z žákovské, či z učitelské skupiny. Koordinátorskou školou bylo varšavské lyceum, proto jsme práci zakončovali právě ve Varšavě. Vypravili jsme se sem v pondělí 11. června 2007.Cesta mezinárodním rychlíkem ubíhala poměrně rychle, přestože krajina kolem byla spíše nezajímavá a fádní. Po příjezdu do polského hlavního města jsme se zapojili do připraveného programu a společně navštívili wilanovský park s areálem Łazienki, odpočinkovou a relaxační zónou v jinak velmi rušné Varšavě. Parný den, který se chýlil ke svému konci, nás značně vyčerpal, a také jsme si chtěli odpočinout před náročným programem druhého dne; proto jsme brzy zamířili do ubytoven.

V úterý 12. června nás čekal před hostitelskou školou připravený autobus. Vydali jsme se na projížďku po varšavských mostech, „křižovali“ řeku Vislu ze strany na stranu a poslouchali výklad o ekologii řeky, ale také vzpomínky na její minulost. Nutno dodat, že některé mostní stavby jsou vskutku impozantní (viz foto). Levý břeh Visly je uzpůsoben k procházkám Varšavanů, a tak jsme neodolali ani my. Dalším důvodem bylo, že v polském hlavním městě nelze opominout monument, který je pro ně typický, a to sochu Sirény – bojovnice. Její repliky jsou rozmístěny i na dalších místech Varšavy, přesto však tou nejpůsobivější je právě námi navštívená, za jejímiž zády se líně valí proud řeky, Sirénin domov.

Nedaleko monumentu se rozkládá zajímavá novostavba varšavské univerzitní knihovny. Vzhledem k tomu, že je v záplavovém pásmu, musí být budova zvláště odolná. I přesto chrání Polsko svůj kulturní národní poklad ještě dalšími prostředky. Zajímavý je ale především exteriér knihovny. Architekti slíbili městu, že neuberou nic ze zeleně viselského nábřeží. Veškerá ornice je tedy soustředěna na střechách objektu knihovny a je osázena zelení a přeměněna v zahrady, které slouží k odpočinku, ale také ke studiu vysokoškoláků.

A když už jsme si zvykli na představu studujících a učení, vydali jsme se do prostor varšavské univerzity. Zde nás čekalo překvapení – koordinátorka projektu paní Joanna Angiel připravila powerpointovou prezentaci o Visle; ale umístila do ní i obrázky řek ostatních zúčastněných, tedy Dunajce, Němenu, Neris a Opavy. Z prezentace se tak rázem stal kviz, který nás v dusném ovzduší posluchárny přece jen trochu aktivizoval.

Po hodinovém odpočinku jsme se opět sešli na břehu Visly. Tentokrát jsme měli pomyslně vstoupit přímo do jejího proudu – tedy čekala nás projížďka parníkem. Viselské mosty jsme mohli spatřit také z „rybí“ perspektivy. Vody Visly byly velmi kalné, a to jsme se dozvěděli, že stav je mnohem lepší, než byl ještě před několika lety. Bohužel nás zde dohonilo i úmorné vedro, které nerozptýlil žádný vánek.

Večer, když se žáci bavili po svém – procházeli čtvrtí Starého Města nebo sportovali ve školních tělocvičnách, se učitelé sešli, aby zhodnotili vzájemnou spolupráci. Vyměnili si produkty letošní práce – powerpointovou prezentaci i tištěnou verzi. V nich na širším a užším prostoru představují právě tu „svou“ řeku ostatním zúčastněným. Oficiální rozloučení se neslo v atmosféře porozumění, ale objevily se i některé výtky, zejména proti přístupu litevských partnerů.

Poslední den – středa 13. června – už měla velmi uvolněný průběh. Český skupina se sešla u moderního centra „Zlaté terasy“ z několika důvodů. Je to blízko nádraží, ze kterého jsme měli odjíždět domů, a zajímali jsme se také o Varšavu novou a progresivní. Nemalým plus byly rovněž klimatizované prostory, protože středa byla dalším velmi teplým dnem tohoto týdne. Pak se již nachýlil čas našeho odjezdu.

Nádraží Warszawa Centralna pro nás bylo místem nostalgické vzpomínky, ale také radosti z návratu domů. Nakoupili jsme několik sladkostí, abychom kousek Polska přivezli také svým blízkým. A pak už jen netrpělivě čekali na příjezd vlaku.

Mgr. Magda Hrstková

Kategorie: Projekty

Tento web používá cookies k rychlejšímu načítání obsahu a pro počitadlo návštěvnosti. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close